Nejšílenější věc, kterou jsem kdy udělala, aneb couchsurfing v Londýně, část první

28. října 2016 v 21:18 |  psáno
Psal se listopad 2015 a já jen tak z nudy projížděla stránky s nejlevnějšíma letenkama. Hádám, že jsem měla zrovna před důležitou písemkou a snažila se zabít čas čímkoli jiným než učením. Ve změti letenek jsem objevila let do Londýna za 600Kč a jelikož Londýn byl vždycky moje srdcová záležitost, napsala jsem kamarádce, jestli by nejela se mnou. A tak jsme si v listopadu koupily letenky do Londýna na červen. Jednosměrný.

Měsíce ubíhaly a ke konci školy se začal blížit onen červen. Úspěšně jsme složili maturitu a všechny příjmačky byly za náma, a tak nám nic nebránilo užívat si prázdniny a odletět. Oznámila jsem doma, že letím do Londýna s tím, že nemám kde spát, co jíst ani jak se vrátit. Rodiče byli nadšený, ale žijeme len raz že. Díky bohu mám staršího bratra, který také miluje cestování, takže míra tolerance šílených rozhodnutí je u nás v rodině nastavená dost vysoko.

Jak se blížilo osudové datum, věcí na zařizování přibývalo. Naše letenky byly jen s příručním zavazadlem a narvat věci na 5 dní do kabelky je pro holky nadlidský úkon. Chtěly jsme co nejvíce ušetřit, takže hotel nepřicházel v úvahu. Díky bohu tady je úžasná stránka couchsurfing.com, díky které jsme bydlely prakticky zadarmo. Stačí si na této kouzelné stránce naklikat kam a na jak dlouho chcete jet a vyskočí vám milion lidí, kteří nabízejí v danou dobu ubytování. Navíc mají tito lidé reference od předešlých nocujících, což zamezuje tomu, že se probudíte bez pasu v zamčeném pokoji. Někteří lidé mají ověřenou dokonce i adresu, telefonní číslo, nebo účet. Tito lidé bývají ale vybíraví ohledně toho, koho u sebe nechávají přespat, takže bez dobrých referencí nemáte šanci. A to byl právě náš problém. Neměly jsme ani jednu referenci.
 

Nespravedlivé obvinění

11. dubna 2016 v 22:22 |  psáno
Pan Břicháček měl své rituály. Každé dopoledne obešel náměstí. Tu prohodil pár slůvek s paní poštmistrovou, tu se zastavil na kus řeči v řeznictví. Při cestě nazpátek uctivě pozdravil sousedy vykukující zvědavě z oken a ze schránky si vyzvedl novou poštu. Většinou ho různé banky přemlouvaly, aby si právě od nich půjčil peníze. Párkrát do roka si na něj také vzpomněl syn a poslal mu pohled odněkud z druhého konce světa. Dnes však jedna obálka byla jiná. Bez adresy, bez odesílatele. Na lístku uvnitř ho kdosi neúhledným písmem obviňoval, že mu autem poškrábal lak na nových dveřích, a vyhrožoval žalobou. Lístek byl pomačkaný a v rohu byla vepsána adresa beze jména.

Pan Břicháček byl zmaten, především proto, že žádné auto nevlastnil. Nebyl na tom ale v danou chvíli finančně dobře a bylo mu jasné, že žaloba na krku by mu rozhodně neprospěla, i když neoprávněná. Proto se rozhodl raději autora vzkazu navštívit a situaci mu vysvětlit.


20 věcí, které mě naučily scio testy

5. dubna 2016 v 20:29 |  psáno
1. Existuje hodně chytrých lidí.
2. Ještě víc lidí se oblíká chytře.
3. Nikdy nechoďte na zkoušku jen minutu předem, učitel se naštve.
4. To pití na lavici stejně nevyužijete.
5. 30 minut na sciích je kratších než 30 minut před sciama.
6. Nikdy neumíte všechno.
7. B neni vždycky správná odpověď.
8. POKAŽDÝ je tady to jedno písmeno, který se vyskytuje v odpovědích nějak podezřele často.
9. Váš spolusedící bude vždycky někdo divnej.
10. V každý třídě se najde někdo, kdo si otírá pot z čela lepítkem, čtyřicátník, týpek co to přehnal se samoopalovákem a týpek co to přehnal s extází.
 



Nemůžu přestat.

22. srpna 2015 v 23:49 |  deník
Nevím proč...
..ale prostě mě to sem táhne.
Je to jako droga a vy nemůžete přestat.
Co novýho za poslední půl rok?
__________________________________

Maturita.
Tenhle rok. Za pár měsíců. Bože zabte mě někdo. Už letos. Čtvrťák. Bažanti. Poslední zvonění. Sbohem gymple, byly to fajn čtyři roky. Nechci pryč do tý hnusný reality. Nechci si vybírat, co budu dělat příštích padesát let. Je to nefér se v osmnácti rozhodovat o vaší kariéře, jak si můžu být jistá, že se rozhodnu dobře a nebudu litovat?..

Vejška.
Příjmačky. Bojim se, nebudu kecat. Bojim se hodně..jakože fakt lidi...HOOOODNĚ. Poslední dobou jsem přemejšlela, dost. Nemocný lidi hodně přemejšlej, maj hodně času. Fuj. Nechci to. Mám jen jednu pos*anou možnost. Jeden pokus. Jedna škola. Fakt super. Pořád si opakuju, že na to nemám, že právě mě nevyberou, že někde existuje miliarda jinejch, chytřejších lidí s většíma anmbicema. Yaay DEPKA. Ne, kecám, nechci si stěžovat. Mám stejný možnosti jako ostatní, stajnou příležitost, stejnou přípravu, stejnou ŠANCI.

Kafe.
Aneb jo, stal se ze mě kofejnovej závislák. Oká, né tak docela. Když piju kafe, tak mám za a) málo spánku, b) špatnou náladu, c) kombinace obojího
Každopádně něco na tý břečce bude.

Další články